Job 2

Útok na Jóbovo zdraví

1 Tu nastal den, kdy přišli Boží synové, ^▼▼1,6 aby se postavili před Hospodina; mezi nimi přišel také Satan, aby se postavil před Hospodina. 2 Hospodin tehdy Satanovi řekl: Odkud ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}přicházíš? Satan Hospodinu odpověděl: Z ^{▼▼infinitiv konstruktivní (vázaný)}obchůzky na zemi, z ^{▼▼infinitiv konstruktivní (vázaný)}procházení po ní sem a tam. 3 Hospodin se pak Satana ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}zeptal: Zdali sis všiml ^▼▼1,8p mého otroka Jóba? Neboť není jemu podobného na zemi, muže bezúhonného a přímého, bohabojného a odvracejícího se od zlého. Stále se drží své bezúhonnosti, ^{▼▼n.: dokonalosti / celistvosti} i když jsi mne podnítil proti němu, abych jej bezdůvodně pohltil. 4 Satan však Hospodinu odpověděl. Řekl: Kůži za kůži, ^{▼▼[Zjevně přísloví, jehož význam není ovšem jistý; může být míněno to, že Jóbovi nevadilo, že přišel o všechno, hlavně když zachoval svůj život („kůži“), anebo že byl zasažen na povrchu („kůži“), ale on sám stále ochráněn.]} ale vše, co ^{▼▼Pozn. 66 v tabulce na str. 1499}člověk má, dá ^{▼▼LXX: vyplatí} za svou duši. 5 Avšak vztáhni ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}nyní svou ruku a zasáhni až k jeho kosti ^▼▼19,20 a k jeho masu; určitě ti ^{▼▼řečnická otázka (která předpokládá přitakání)}bude do tváře zlořečit. ^{▼▼h.: žehnat; 1,5p} 6 Tu Hospodin Satanovi řekl: Hle, ⌈je ve tvé ruce;⌉ ^{▼▼LXX: vydávám ti ho} avšak zachovej ^{▼▼[Satan se tak dostává do role Jóbova zachránce; ačkoliv ho chce zničit, musí ho zachránit; srv. Joz 24,17.]} jeho duši. 7 Satan pak ^{▼▼Pozn. 67 v tabulce na str. 1499}odešel z Hospodinovy ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}přítomnosti a ranil Jóba zlými vředy ^{▼▼sg.; 2Kr 20,7; L 16,21; Zj 16,2; n : zhoubnými} od paty až k hlavě. ^{▼▼Dt 28,35; 2S 14,25; h.: od jeho chodidla až po temeno jeho hlavy} 8 A on si vzal střep, ^{▼▼[K povaze jeho nemoci srv. v. 12; 7,14; 16,8; 19,17—20; 30,17.30.]} aby se jím ^{▼▼hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]}drápal, a když ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}seděl v popelu, ^{▼▼Jon 3,6; Jb 16,15; n.: uprostřed smetiště} 9 jeho ^{▼▼LXX: + Když uplynul dlouhý čas} žena mu řekla: Ty se stále držíš ⌈své bezúhonnosti?⌉ ^{▼▼LXX: , řka: Hle, vyčkávám ještě malou chvíli, vyhlížeje naději své spásy? Hle, byla ti vyhlazena ze země památka, synové a dcery, bolesti a trápení mého lůna, se kterými jsem se naprázdno namáhala s velkým úsilím. Ty sám tu sedíš v hnilobě červů, přenocuje pod oblohou, a já jsem tulačka a služebnice, obcházejíc místo od místa a vyhlížejíc dům od domu, kdy zajde slunce, abych si odpočala od velkého úsilí a bolestí, které mě teď spoutávají.} Zlořeč ^{▼▼h.: žehnej; 1,5p} Bohu a zemři! 10 ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}Odpověděl jí však: ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}Mluvíš, jako by promlouvala jedna z bláznivých ^{▼▼2S 13,13; Ž 14,1} žen. Což ^{▼▼h.: Také} budeme přijímat od Boha dobré, a zlé přijímat nebudeme? V tom všem Jób nezhřešil ^{▼▼Ž 39,1} svými rty.

Tři Jóbovi přátelé

Když tři Jóbovi přátelé uslyšeli o všem tom zlu, které na něho ^{▼▼Pozn. 52 v tabulce na str. 1499}dolehlo, přišli, ^{▼▼Pozn. 66 v tabulce na str. 1499}každý ze svého domova: ^{▼▼h.: místa} Elífaz ^{▼▼4,1; 15,1; 22,1; 42,7} Témanský, ^{▼▼Jr 49,7.20; Ez 21,2; 25,13; Am 1,12; h.: jižanský; Nu 2,10; 10,6; Joz 15,1; Jb 9,9; 39,26; Ez 47,19; Za 6,6} Bildad ^{▼▼8,1; 18,1; 25,1} Šúchský a Sófar ^{▼▼11,1; 20,1} Naamatský. Dohodli se spolu, že přijdou, aby ⌈mu projevili účast⌉ ^{▼▼h.: k němu pokývali hlavami; 42,11; Ž 69,21; Iz 51,19; Jr 15,15} a aby jej potěšili. ^{▼▼1Pa 7,22} 12 Když zpovzdálí pozvedli ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}oči a nemohli jej ^{▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]}poznat, ⌈pozvedli ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}hlas a rozplakali se.⌉ ^{▼▼Gn 27,38p; 1S 11,4} Roztrhli ^{▼▼1,20; Iz 37,1*} ^{▼▼Pozn. 66 v tabulce na str. 1499}každý své roucho a rozhazovali prach ^{▼▼30,19; Joz 7,6; Pl 2,10} nad své hlavy k nebi. 13 Pak s ním seděli ^{▼▼Ezd 9,3; Iz 47,1} na zemi ⌈sedm dnů⌉ ^{▼▼Gn 50,10; srv. 1,5—2,3} a sedm nocí a nepromluvili na něj ani slovo, ^{▼▼4,2; Ž 77,5} protože viděli, že jeho bolest ^{▼▼16,6; Ž 39,3; Jr 15,18} je tuze veliká.